Daniela Svobodová
Daniela Svobodová
redaktorka, kuchařka, pekařka, food fotografka
Věk: 2 x 20 + 1
Narození: před více než 400 měsíci, Česká republika
Znamení: střelec
Životopis: Vaří, peče a píše s láskou. Co uvaří a upeče, to vyfotí – a ráda se o recept podělí s ostatními. Dnes už vaří dvacet let, ráda objevuje nové suroviny, zkouší nové recepty a jídlo aranžuje tak, aby na talíři vypadalo pěkně. Vaření je pro ni relax, uklidňuje ji a hlavně baví. Více než deset let se věnovala práci v mediích. Své recepty zveřejňuje na vlastním blogu Daniela vaří a píše a na stejnojmenné Facebookové stránce. Další recepty od Daniely najdete na Pažitka.cz, Toprecepty.cz, E-mostecko.cz/blog. Její recepty se budou pravidelně objevovat také v našich rubrikách Gastronomie pro upíry a Gastronomie pro vlkodlaky!
Zajímá Vás vaření? Nevíte si s nějakým receptem rady? Chcete mi napsat? Potřebujete text, anebo třeba veršované přání pro rodinu, šéfa nebo kamarády? Anebo chcete jen tak hodit řeč? Pak pište na: daniela.pise@seznam.cz.
A jak to všechno začalo?
Kuchyni jsme měla ze všech místností nejradši už jako malá. V kuchyni to vonělo, v kuchyni jsem směla ochutnávat. Kuchyně měla svá tajemství – spousta lahviček se záhadným obsahem, krabičky s kořením, mosazný kafemlejnek po babičce, plechovky s čajem a holandským kakaem. To všechno mne uchvacovalo a lákalo. Když mi bylo asi pět, řekla jsem mamince, že budu taky VAŘIT. Měla pro mé touhy pochopení a věnovala mi mrkev, ať tedy něco uvařím. Má velká chvíle přišla. Mrkev jsem nakrájela na kolečka a čekala na zázrak. Mrkev jsem s velkým napětím ochutnala, a přišlo obrovské zklamání – chutnala samozřejmě úplně stejně. A i když jsem si vyprosila od maminky trochu mléka, výsledek mne neohromil. Syrová mrkev se studeným mlékem zkrátka chutná jako mrkev se studeným mlékem. Na dlouho mne pak tento počin odradil od dalších pokusů.
Kolem dvanácti let jsem se do kuchyně zase vrátila a první „recepty“ byly, jak to říct, krapet monotematické – chleba ve vajíčku, smažená vajíčka, vaječná omeleta… nicméně vystačila jsem s tím pěkných pár let. Až do té doby, než jsem se osamostatnila. Nouze naučila i Dalibora housti, a tak i já přes počáteční neúspěchy (má první bábovka by dodnes mohla být exponátem v národopisném muzeu, na stupnici tvrdosti neměla daleko k diamantu) pilovala kuchařský um. Časem jsem zjistila, že mě ze všeho nejvíc baví vařit pro ostatní. A když rodina i ostatní hosté ochotně mé výtvory ochutnávali, pak spokojeně pomlaskávali a nakonec si třeba ještě vyžádali recept, byla jsem na vrcholu blaha. Dnes už vařím dvacet let a baví mne to čím dál víc. Ráda objevuji nové suroviny (k naposledy objeveným patří třeba červená řepa, dýně, kozí sýr), zkouším nové tepelné úpravy, snažím se jídlo aranžovat tak, aby na talíři vypadalo pěkně. Vaření je pro mne neskutečný relax, uklidňuje mne a baví. Napsala bych vám toho o sobě klidně víc, ale musím se omluvit. Právě mi v míse vykynulo těsto na Moravské koláče, chápejte :)