Upír a rodina
Společně strávený večer s rodinou je u upírů spíše výjimkou.
Autor: Lenka Tláskalová
Upíří jsou spíše osamělými nočními tvory a vzhledem k tomu, že postrádají určitou citovost, nemají blízko k rodinnému životu. Skutečnost, že upír nemůže mít ani děti, pokud není ve vztahu s člověkem, kdy se takový zázrak stát může, jej ani nepředurčuje k tomu, aby byl založený pro rodinu. Můžete znát rodinu původních upírů, kde jsou rodinné vazby mezi sourozenci silné. Nezapomínejte však na to, že ten, kdo tuto rodinu drží většinou pohromadě je hybrid a jeho touha po rodině je dána jeho vlkodlačí částí povahy. Jeho upíří povaha se projevuje zvláště v záležitostech s problematickými rodiči, kdy kvůli jejich špatnému jednání s nimi nemá mnohdy slitování a to neodpovídá vlkodlačí nátuře, ale nátuře upíra.
Rodina, ze které upír pochází
Jelikož upíří rodiče nemohou mít děti, často si rodiny tvoří přeměňováním lidí. I přestože takové rodiny mohou fungovat a členové k sobě mohou mít blízko, stále si budou žít svým vlastním životem a budou budovat vlastní vztahy i s vlkodlaky a lidmi, nestarající se o to, co na to řekne rodina. Jelikož jsou také spíše uzavření a tráví dost času o samotě, o nějakých vřelých večerech při povídání si u ohně s rodinou, jak je zvykem u vlkodlaků, nemůže být ani řeč. Rodinu upírů, do které patří, nebo kterou si vytvořili přeměnami, mohou mít sice nadevše rádi, přesto se budou vždy alespoň k některým členům rodiny chovat chladně, odtažitě, nebo rezervovaně. I u velkých klanů, které jsou u moci a žijí dlouhá staletí, si můžete této vzájemné rezervovanosti všimnout. O takovou rodinu se budou starat, ale neobětovali by vlastní život za všech okolností, neboť jim chybí citovost, vzpomínky na dětství v této rodině nemají, pokud byli přeměněni později, takže jim chybí i ten pocit opravdové rodiny. Rodina upírů může fungovat pouze tehdy, pokud byli jejich členové rodinou v době, kdy byli lidmi. V případě vytvoření rodiny různých lidí takto uměle vytvořená rodina bude její pouhou iluzí. Vytváří je však právě proto, aby onen pocit prázdnoty a touhy po rodině zaplnily.
Vlastní rodina
Pokud jde o vlastní rodinu, upíři o ní většinou ani neuvažují. Vědí totiž, že rodinu v pravém slova smyslu mít nikdy nemohou. Pokud byli přeměněni v mládí a žijí dlouhá staletí, jejich praví rodiče již dávno nežijí a vzpomínky na ně jim bere věčnost, i když se je snaží udržet. S pocitem, že rodinné zázemí již dávno nemají, nemají ani předpoklad k tomu být citlivým rodičem. Často také volí život o samotě, než aby přemýšleli, jak by si mohli jinak založit rodinu. Navíc společenský život, či citovost by nemuseli zvládat.
V tomto směru se však nejedná o neřešitelný problém. Upír se může naučit nalézt v sobě citovost z dob, kdy byl člověkem a může si rodinné oslavy a zvyklosti i do určité míry oblíbit. V tomto případě však záleží na okolnostech. Pokud upírka nechtěla být přeměněna a touží po dítěti, může adoptovat dítě a být tou nejlepší matkou pod sluncem. Pokud se upír zamiluje do ženy (člověka), může díky ní získat zpátky citovost a chtít mít rodinu s ní. Přesto nelze očekávat obrat v povaze tak velký, že by upír nepotřeboval chvíle o samotě, nebo že by nepostrádal svůj klidný život bez přemíry emocí, kterou někteří lidé mají. Často se bude i v manželství věnovat svým záležitostem, někdy bude málomluvný a partner člověk, nebo vlkodlak z něj může mít pocit, že upír žije spíše vedle něj, než s ním. Děti mohou trpět nezájmem takového rodiče o ně samotné. A to nemluvě o stejném pocitu, který může mít partner.
Přesto se z upíra, či upírky může stát dobrý a silný rodič, který zvládne komplikovaný vztah, složitou situaci a který dá dítěti na rozdíl od vlkodlaka svobodu rozhodnutí, ať by s ním zcela nesouhlasil, nebo by bylo rozhodnutí špatné. Dokáže totiž s klidnou hlavou přijmout věc takovou, jaká je a zvažovat následky, na které se může v klidu o samotě připravit a pak může dítě vytáhnout z bryndy, aniž by se ale předem strachoval.
Foto: Photl.com