Vlkodlak a rodina
Vlkodlaci jsou rodinně založení, anebo mají smečku blízkých přátel.
Autor: Lenka Tláskalová
Vlkodlaci jsou sice proměnlivé povahy a velkou část života stráví na cestě, nebo o samotě, přesto jsou společenští a jsou založeni pro rodinu, nebo život ve smečce, či určité komunitě lidí.
Rodina, ze které vlkodlak pochází
Vlkodlaci většinou pochází z větších rodin, kde se dbá na tradice a kde je mnohdy rodina na prvním místě. Málokdy potkáte vlkodlaka, který by neměl alespoň jednoho sourozence. Pokud na takového vlkodlaka přeci jen narazíte, nepochybně má řadu blízkých přátel, nebo koníčků, díky kterým tráví čas s určitou komunitou lidí. Jejich povaha je totiž přátelská a společenská. Samozřejmě mají své vlkodlačí noci, kdy jako vlci mohou trávit čas o samotě, nikdy však takové období netrvá dlouho. V dětství jsou v takové rodině nepochybně šťastní. Neboť vnímají péči rodičů jako zájem o ně (kterého se často nedostává upírům). Čím jsou ale starší, tím více je tato péče svazuje. Zvláště v mládí, kdy dojde k první přeměně a mohou být jako vlci svobodní a toulat se daleko od svých domovů. V rámci jejich vývoje osobnosti je normální, že se snaží od dosavadní rodiny (smečky) odpoutat. Někteří rodiče pro to mají pochopení, jiní ne. Zvláště ne otcové, kteří chtěli místo v rodině, nebo firmě předat někomu dalšímu a silnějšímu. A komu chtěli také předat jejich tradice, zkušenosti a dovednosti. Pro takové otce (vůdce smečky) bude často nepochopitelné rozhodnutí syna/dcery jít vlastní cestou. To samé platí o matkách vlčicích. Ty někdy snáší těžce odchod dcery k jiné smečce, nedej bože když se taková dcera rozhodne spojit svůj osud s upírem. Pro vlkodlaky je jednoduše rodina, smečka přátel, nebo komunita důležitá.
Vlastní rodina
Mnoho vlkodlaků, kteří jsou svazováni tradicemi, nebo povinností vůči svým rodičům, odchází hledat si své vlastní místo pod sluncem (nebo spíše své vlastní místo pod svitem měsíce) a stačí jim na dlouhou dobu blízkost přátel, nebo skupina lidí se společnými zájmy. Přestože se díky tomu domnívají, že vlastní rodina pro ně nebude nikdy tak důležitá a nadevše, často jsou stejně pečlivými a starostlivými rodiči a dělají vše pro to, aby jejich vlastní rodina fungovala. Jsou schopni pro to obětovat mnoho. Někdy je to kariéra, někdy musí omezit své cesty, někdy musí prozradit, kdo jsou a kam každý úplněk mizí, zvláště pokud nechtějí přijít o důvěru člověka, nebo upíra, se kterým se rozhodnou žít. Jejich vlastní děti však nikdy nepoznají z jejich strany nezájem a budou je obdivovat. Musí se ale vyvarovat přílišné starostlivosti v pozdějším věku a vnucování svých hodnot a svých tradic, poukazováním na to, že oni přece vědí, co je pro druhého nejlepší a že vše dělají v obětavosti pro toho druhého. Někdy to pravda být může, někdy je za tím ale pouhá přílišná starostlivost, která může spíše druhému uškodit, nemluvě o tom, že přílišnou starostlivostí a úzkostí o druhé si vlkodlaci přidělávají akorát zbytečné starosti sami sobě.
Vlkodlaci jsou ale ve své podstatě založení tak, aby byli silnější než kterýkoliv člověk, trpělivější než kterýkoliv upír, a proto jsou dobrými rodiči a většinou také hlavami rodin (ať už je to vlkodlak, nebo vlčice).
Foto: Photl.com