Život s vlky – 11. díl
Deník Františka Hracha, který většinu života prožil s vlky!
Autor: František Hrach
5. června 2008, Písek
Jak jsem již psal, učil jsem své vlky citlivosti. Při braní potravy to bylo potřeba, než jsem je to naučil, míval jsem odřené klouby až do krve. Nejúčinnější bylo, strčit například ukazováček na kořen jazyka, až se vlkům zvedal žaludek a brzo se naučili být citliví a opatrní. Mezi palcem a prostředníčkem se drželo maso a ukazováček dělal tlak na kořen jazyka. Vlk je náladové zvíře a učení na můj prst trvalo určitou dobu. Bylo to ale nutné, už kvůli návštěvám v ohradě v pozdější době. Vše se ale muselo dělat s jistotou a s klidem. A po této nutné a důležité výchově se nestalo, jako když byla Lupína malé vlče, že by brala maso i s mými prsty, zmazanými od krve od syrového masa. K tomu se řeklo kouzelné slůvko ,,pomalu“ a brzy se dostavil úspěch výchovy. V žádném případě se nesmělo ucukávat rukou. To je větší snaha rychlejšího uchopení nabízené potravy nejen u vlků, ale i u psů. Proto jsem později návštěvám, které se chtěly s Lupínou vyfotit, musel dát nutně ponaučení a radu, kdyby snad cítily, že přeci jenom ucuknou, ať se koukají stranou. To samé bylo pravidlo, nesbírat za žádnou cenu nabízenou potravu ze země, která před vlčicí, nebo před psem spadne. Stalo se, že se zkušení kynologové i přes moje varování pokusili sebrat takto spadlé maso a je i jedna fotografie s rukou zkušené kynoložky ve vlčí mordě. Naštěstí vlčice jen varovala. Jindy byla krvavá modřina od štípance a díra v rukávu.
17. října 2008, Písek
Pro vlky je nejlepší potrava vysoká zvěř. Často nacházíme pošlé srnčí u tratě vlaků, nebo když střelec srnčí postřelí, ta odběhne, tam zhasne a střelec bez psa jí sám nemůže dohledat. V tomto případě je z Lupíny divoká vlčice a Armín který jí kdykoliv od masa v ohradě odežene, si jí ve volné přírodě od srnčího odehnat nedovolí. Čeká až se Lupína nažere. Na druhou stranu si Lupína při spatření zdravé srnčí a to i hodně blízko nás nijak nevšímá.
Ze začátku nechtěla Lupína ani tvrdý sýr, nechce do dnes ani tvrdý tvaroh který nechce ani Áres a Armín si vezme pouze určité množství. Dříve Lupína nechtěla uzeniny a zvykla si na ně až časem. Áres si mezi uzeninou vybírá stále. Sušenky a všelijaké perníky, u nich si také vybírají a záleží na náplni. Armín jako pes sežere skoro všechno. Syrové ryby požírala Lupíny za mlada i se šupinami a dostávala je často přímo od rybářů u řeky. Časem si od nich odvykla. Áres se po nich napřed vyválí a někdy je až potom sežere, většinou je nechá. Armín je sežere, ale někdy až druhý den. Zato když jim dám makrely, sežerou je hned celé i s kostmi. U nich by se přímo servali.
Píše se, že dospělá osoba nebo pes, nemusí pít mléko a že už ho v pokročilém věku nestráví. Tady bych řekl, že se vlk k mléku dostane pouze po stržení samice, která kojí. Jinak se k mléku nedostane, když jí ho nikdo nedá. A když dám mléko celé smečce, napijí se rádi všichni. Málo kdy měli z mléka průjem. Průjem spíše dostanou, když se nachlemtají vody z řeky pod městskou čističkou. Rádi si vezmou ruskou smetanovou zmrzlinu. Naopak v žádném případě by se ani psi neměli krmit převážně měkkou potravou, jako jsou knedlíky, rýže, těstoviny, brambory a podobně.
Voda je důležitá i v zimě kdy je sníh a led. V našich podmínkách je sníh jiný, vlhký a kyselý, než suchý a kyprý na čistém severu.
Bylo překrásné pozorovat tuto rodinku, ale bylo nebezpečné vyměňovat i vodu v kýblu. Armín hlídal potravu a Lupína dost tvrdě hlídala vodu.
Lupína si při našich toulkách přírodou zvykla na opékání buřtů. Rád s nimi svačím nejen v trávě, ale i na sněhu.
Za léta jsem mohl pozorovat konzumaci přirozené potravy ve smečce Lupíny ať se jednalo o čistokrevného vlka Lupínu, psa Armína, nebo přímého křížence Árese. Mohl jsem sledovat, jak dostali dnešní umělé všelijaké barevné tyčinky a je perfektní filmový záběr, jak si po zavolání každý z nich vzal barevnou tyčku a přímo s ní šlehne o zem. Za ty roky jsem nafilmoval mnoho dokumentů a napsal několik knih, abych se o své starosti a radosti s vlky mohl podělit i s ostatními. O mých filmech a knihách ale až zas někdy příště. Dnes jsem toho napsal již mnoho.
Foto: František Hrach
Zdroj: Vlklupina.wz.cz
Texty byly upraveny a publikování probíhá se souhlasem autora. Texty jsou tedy autorsky chráněné. Bez souhlasu autora není možné jakékoliv kopírování, či šíření tohoto obsahu.
Související články