Život s vlky – 5. díl
Deník Františka Hracha, který většinu života prožil s vlky!
Autor: František Hrach
10. ledna 1998
Vlk je divoká psovitá šelma a starost o něj se vůbec nedá porovnávat se psem. Asi nikdo z vás si život s vlkem nedovede představit. Kdo by si ho přesto chtěl pořídit, ať na to raději rychle zapomene, je-li mladý a má vlastní rodinu. Když jsem si pořídil Lupínu, byl jsem sám. První čtyři roky s ní byly svým způsobem strašné, a kdo něco takového neprožil, sebelépe napsaný text to skutečně nedokáže vše zachytit.
18. března 1998
Když si Lupína zvykala na město, poznala se její plachost. Lekala se prosklených dveří a vlastního stínu. Utrhla by ruku, jak prudce odskočila, když se lekla kapky, která dopadla na celofán krabičky cigaret, nebo když znenadání proti nám vyšla skupinka lidí. Když je v takové situaci člověk na svahu nebo na kluzkém povrchu, není šance udržet se na nohách a jsou z toho řezance na rukách od skla, pohmožděné prsty a podobně. Mnohokrát si říkám, proč jen mám takového koníčka, jako by nebylo lepší chovat rybičky nebo modelařit, a když to člověka omrzí, může letadýlko odložit na skříň a vzít ho zase po čase, až ho to bude zase bavit. Pořídit si jakékoli zvíře je závazek. Pořídit si vlka je upsání se mu na celý vlčí život a za každého počasí. Nemohu si dovolit ani zamarodit. Někdy si říkám – kašlu na to… ale jen do doby, než se zadívám vlkovi do očí, projedu mu prsty hustou srst, slyším ho zavýt, dotknu se jeho zubů a tyto vzácné chvilky vždy rozhodnou.
23. dubna 1998
První necelé tři měsíce žila Lupína na Lesnické škole v Písku, kde se vzápětí stala miláčkem a maskotem. Přesto se však našel jeden nepřející a my museli změnit teritorium. Nové útočiště nalezla Lupína na Kynologickém cvičišti v Písku, kde dělám správce. Na cvičáku bylo její vzrušení, její smečka a kus naplnění smyslu jejího vlčího života. Věděla, co si už může dovolit a měla své místo i své postavení mezi psy. Jedni ji brali, druzí na ni útočili a ona si formovala svoji vlčí osobnost, promíchávanou povahami psů. I tím získala do svých genů nové poznatky, než vlci ve volné přírodě, nebo v Zoo.
14. září 1998
Jsem utahaný! Odchytával jsem hodiny Lupínu!
18. prosince 1998
Dnes se Lupča rozhodla přejít přes slabě zamrzlou řeku na druhou stranu za saňovými psy a bez vodítka na volno. Tak jsem se v té zimě zase koupal, abych nemusel řeku přes most vzdálený kilometr obcházet. A není to poprvé!
2. února 1998
Dnešní den byl bez průšvihu!
15. února 1998
Problémy s jejím večerním odchytem, když nechce jít ještě do kotce, trvají nepravidelně stále. Je to však logické. Ono s uzavřením do kotce její den nechtěně končí a v nejpříjemnější noční čas pro šelmy, kdy začínají teprve žít, musí být zavřená a k tomu ještě osamocená. Bude trvat ještě dlouho, než pochopí, že druhý den příjemně pokračuje. A to do kotce ze začátku pravidelně lezla, jen když padaly kroupy a byla průtrž mračen. Zítřejší den mám však pro ni překvapení a musím se tedy také pořádně vyspat.
Foto: František Hrach
Zdroj: Vlklupina.wz.cz
Texty byly upraveny a publikování probíhá se souhlasem autora. Texty jsou tedy autorsky chráněné. Bez souhlasu autora není možné jakékoliv kopírování, či šíření tohoto obsahu.
Související články