Život s vlky – 7. díl
Deník Františka Hracha, který většinu života prožil s vlky!
Autor: František Hrach
1. května 2002
Lupíně je nyní 9 roků, přesto jí byla příroda nakloněná a bude mít s Ármínem brzy vlastní štěňata!
6. května 2002
Nastal květen, tedy čas, kdy se zvířata v přírodě připravují na příchod mladých a vyhledávají si různé nory. Ani Lupína nebyla výjimkou. Cestou venku zalézala do různých děr a kanálů, které vedly například i pod silnicí. Měla také na cvičišti vyhrabané díry pod několika kotci. Myslel jsem, že jí tedy vylepším boudu a dal jsem jí dovnitř slámu. Podle jejího chování jsem ale poznal, že jí tam sláma vadí. Tak jsem slámu vyhodil a vlčice byla spokojená. Když už měla velký pupík, někdy k sobě nepustila ani Armína. Nechal jsem kolem ní tedy běhat psa Galla, kterého jsem vychovával pro policii. Poslední dobou Lupča začala běhat z jeskyně do nor. Vždy jednu upravila, ale stále to nebyla podle ní ta pravá. V jedné bylo vlhko, ve druhé hrozilo sesypání se kamenů a tak nakonec Lupína zůstala pod mojí boudou. V noci už k sobě nepustila ani Armína a cvakala po něm zuby. Je čím dál více neklidná.
13. května 2002, 22:02, Písek
Nyní se ozývalo pod mojí podlahou Lupínino bolestivé tenké kňourání. Mám půjčenou kameru s nočním viděním. Musím se tam jít podívat.
14. května 2002, 00:13, Písek
Viděl jsem dost veliké štěně, o které ale Lupína nejevila zájem. Dělá mi to starosti. Co když ho nechá? Jestli je jenom jedno a zahyne, bude to veliká škoda. Nevím, jestli by má přítomnost Lupíně pomohla. Mám obavy, aby jí má přítomnost neublížila. O psích fenkách se říká, že mají rádi přítomnost svého majitele nebo majitelky u porodu. Vlci ale mají údajně rádi klid. Musím odejít spát do klubovny na cvičák a Armína vezmu sebou. Stejně bych nemohl Lupíně nějak pomoci.
14. května. 2002, 13:15, Písek
Ráno jsem do ohrady vstupoval s obavami, ale čekalo mě příjemné překvapení. Lupína olizovala své potomky a mě si ani hned nevšimla. Měla jich šest, ale jen tři nechala žít. Ta mrtvá jsem chtěl vzít a dát je na univerzitu k prozkoumání. Jenže Lupína mi je za žádnou cenu nechtěla vydat. Pochopitelně. V přírodě, kdy je na severu ještě drsné podnebí a vlčice od mláďat nevychází, slouží mrtvá tělíčka potomků jako první potrava pro vlčici v nouzi. Například, kdyby se samec nevrátil s potravou určenou pro vlčici. Potrava z mrtvých potomků se stává až tak za tři dny, kdy už je to jen “maso“ a svým pachem mrtvá tělíčka nepřipomínají potomky samice. Nejde však pouze o potravu. Vlčice vydrží týden bez potravy, jde také hlavně o tvorbu mléka. Opět nerozhodovalo u Lupíny to, že mě znala už deset let, že jsem jí pravidelně krmil a ona už věděla, co ode mne může očekávat. Řídila se ale svými pudy, získanými po předcích za celá tisíciletí. Po porodu se z LupÌny stala ochránkyně, jako kdyby to byla divoká vlčice a nebyla vůbec zvyklá na mě a na Armína. Cenila na nás zuby a já si u ní musel pomalu získávat jistotu, že nechci potomkům nic udělat. Jsou to pudy v genech a v pravou chvíli správně a neomylně zapracují.
29. května 2002, 23:30, Písek
Dnes jsem ležel dlouhé hodiny na břichu pod boudou a nemohl se první den přiblížit ani o pět centimetrů blíž, než Lupína dovolila. Jinak stáhla svaly na nohou a byla připravena zaútočit. Chvíli trvalo, než mi dovolila fotit a filmovat. Tiše, hrubě, ale přesvědčivě vrčela na každé mé pohnutí. Její oči mě zaostřovaly, zornice se rozšiřovaly a hned zase zužovaly, jak mi s nimi Lupína pročítala mé záměry. Taky jí nosím jogurty, sýry a maso přímo pod boudu. Vychází se napít a vymočit jen v době, kdy je kolem veliký klid a nikdo není v blízkosti nory. Aby neupozorňovala na své potomky, protože se to v divoké přírodě nedělá, neodpovídá ani vytím psům za řekou.
30. května 2002, Písek
Dělám si již měsíc velké starosti. Lupína dostala zánět do přední nohy. Plno lidí mě straší, že to může být odvápnění a že může i umřít. Těsně před porodem v noci si pravděpodobně píchla trn z akátu pod rameno, kterých bylo v ohradě několik. Rána se zanítila. Teprve teď bylo vidět, že jde o zranění. Musím ale počkat do odběru mláďat. Nechci ji stresovat několikrát za sebou. Odběr je nutný nejen kvůli stáří Lupíny. Tři potomky bych těžko zvládal, a abych je choval jako v Zoo, to by mi nepřišlo správné. Musím vydržet do zítřejšího odběru mláďat.
Foto: František Hrach
Zdroj: Vlklupina.wz.cz
Texty byly upraveny a publikování probíhá se souhlasem autora. Texty jsou tedy autorsky chráněné. Bez souhlasu autora není možné jakékoliv kopírování, či šíření tohoto obsahu.
Související články